Kde jsme byly a jak jsme se měly...

Třemešná červen 2013

NADĚJE A VÍRA

V pátek na přelomu května a června jsme s mnohými maminkami z Farníčku a s Fany vyrazily na duchovní obnovu.  Během víkendu jsme prožily hluboká setkání s Kristem.

Seděly jsme v kruhu a posílaly si kuličky. Zprvu byl vidět ostych mezi námi, nevyřčené otázky, proč máme posílat kuličku jako nějaká děcka... Některé kuličky  se míjely, jiné o sebe letmo zavadily, jiné do sebe narazily tak, že se jejich pohyb zastavil a zůstaly stát u sebe. Všechny jsme se soustředěně snažily, zapomněly na své starosti, a dítě v nás radostně ožilo... Díky za tento dar Ducha svatého! Podstatou však nebylo to posílání kuliček, abychom si zavzpomínaly na dětství či se jen tak uvolnily. Fany mluvila o tom, že se v životě jak ty kuličky setkáváme, potkáváme či míjíme se sebou, s druhými, s Bohem... Věřím v Boha. Chodím do kostela. Modlím se. Ale setkávám se s Ním opravdu ve svém srdci? Hledím si s Ním z očí do očí při všem co dělám, říkám a prožívám? A nebo se s Ním jen tak letmo potkávám v kostele nebo při modlitbě, kterou se modlím, ale myšlenkami už jsem dávno někde jinde? A nebo se s Bohem docela míjím? A jak to mám v manželství, ve vztahu s dětmi, s přáteli, v práci?  Všechny z nás zatoužily po opravdovém setkávání se s Bohem, s manželi, s dětmi, s rodiči, s těmi, kdo jsou nám blízko. Bylo vidět, jak některé z nás prožívaly hlubokou bolest, když si uvědomily, že se pouze potkávají, či se dokonce míjejí s těmi, které tolik milují. Avšak tématem duchovní obnovy byla naděje a víra, takže všechny jsme domů jely s nadějí, že jsme za víkend načerpaly dost inspirace, síly a hlavně Božích doteků natolik, že jsme se těšily do svých rodin, každodenních radostí a starostí, s motivací se setkávat a nebo se přinejmenším o tato setkání snažit J

Další střípek z programu: Poklekla přede mnou kamarádka a v ruce držela průhledný hedvábný šátek, na kterém byla vyobrazená tvář Ježíše Krista. Držela jej přede mnou a skrze šátek se dívala na mě a já na ni. Pak mi ho předala a já  poklekla před další maminkou a skrze Krista, který na mě hleděl z toho šátku, jsem za Ním, a taky v Něm, viděla její tvář…Uvědomění si, že Kristus je přítomen v každém z nás, bylo pro všechny naprosto fascinující i přesto, že to přece víme... Čteme o tom v Písmu, slýcháme to při čteních či kázáních... Shodly jsme se, že bychom si takový šátek pořídily a kdykoliv by nás někdo naštval, ublížil nám, „vytasili“ bychom Ježíše na šátku z kabelky a rozprostřely ho před tvář oné osoby…nejspíš by nás označili za šílené J…. Toto rozhodně dělat nebudeme, ale můžeme se učit  v každém člověku si představit přítomnost Ježíše, což je nesmírně osvobozující.

Když jsem si před odjezdem do Třemešné s Fany povídala o programu, moc se těšila na pohádku, kterou  pro nás připravila. Když jsme opět plně ponořeny s tou dětskou duší v nás tvořily nádhernou krajinu okolo města, které bylo pořád zahaleno v mlze, pochopila jsem. Pohádka byla o odvaze, odevzdání se, víře a naději. Opět jsme zažily hluboké setkání tváří v tvář s živým Ježíšem. Tyto zážitky se nedají popsat na papír. Při pohádce vyvstala situace, kdy bylo potřeba udělat zvukovou kulisu – houkání sovy… Monice to šlo tak dobře, že najednou všechny chtěly umět houkat do sevřených rukou jako sova. Později jsme se dozvěděly, že Monice nejenže udělalo radost, že nás mohla něco naučit, ale pocítila, že je výjimečná, potřebná, a to jí velice povzbudilo – i o tom víkend byl.

O tomto víkendu jsme se také měly možnost účastnit Lectio divina – modlitební četby Písma. Po této zkušenosti jsme se nadšeně rozhodly, že se budeme takto nad Písmem setkávat i během roku. První setkání v Pastoráčku už proběhlo.

Jako již tradičně nás v programu čekala nádherná modlitba tancem, zpívaly jsme vícehlasně u kytary, zažily jsme spoustu pohodových chvil při tvoření krásných šperků, prostoru pro povídání i tichost, modlitbu, odpočinek, četbu a taky výborné jídlo, které jsme si jako obvykle vezly z domovů. Luční květy na stole dozdobily atmosféru ženskosti při této duchovní obnově.

. Uvědomila jsem si,  jaký duchovní „servis“ můžeme prožívat v naší farnosti. Od setkávání maminek s dětmi, výlety pro ministranty, přes mládež, po manželská spolča, setkávání důchodců, katechumeny… Kamarádka z jiné farnosti se mi svěřila, že jí takováto péče moc chybí. Bohudíky za všechny, kteří se o nás s takovou péčí starají! Duchovní obnova v Třemešné do tohoto „servisu“ jistě patří. Kolik času, pečlivé přípravy a vůbec chuti do přípravy takového víkendu vložila Fany, si jen málo umíme představit. Veliké díky Fany!

Míša Kusiaková

Třemešná-září 2012

Léto se překulilo k podzimu, prázdniny utekly jako voda. A my jsme dostaly opět možnost strávit víkend na duchovních cvičeních v Třemešné a načerpat tam síly do nového školního roku. Učily jsme se jak se nechat vést Duchem svatým při svých rozhodováních, jak mu naslouchat a jak rozpoznávat jeho vnuknutí. Bylo nás 10 maminek, Fany a 3 neuvěřitelně hodné holčičky, které se nemohly oddělit od svých maminek a jejich lahodného mlíčka. Ostatní děti jsme nechaly doma v péči tatínků, babiček či dědečků (tímto jim moc děkujeme).
Občas se k nám připojil i otec Jan, který také pečlivě naslouchal, umožnil nám smířit se s Bohem a prožít krásnou nedělní mši svatou. U plotny jsme mnoho času nepobyly (toho si užijeme doma dost), a o to více času jsme trávily na přednáškách, při sdílení ve skupinkách, na modlitbě tancem, při vzájemných rozhovorech o všem možném a v neposlední řadě ve volných chvílích tvořením krásných ozdob z korálků. Těmi jsme pak obdařily samy sebe a také své děti. Nechyběla ani už tradiční svíčková v místní restauraci a tradiční místní výlet na závěr. Všechny kočárky terén vydržely, děti a maminky také :-)
Děkujeme ti dobrý Bože, že se o nás takto staráš a dáváš nám poznat Tvou lásku. A tiše doufáme, že nás zase příště pozveš na takové krásné setkání.
HW
                           

Víkend v Třemešné

TŘEMEŠNÁ 25.-27.5., KRÁSNÁ OPRAVENÁ FARA U O. JANA

Jednou nám vymyslela Fany, že by se maminky z Farníčku mohly lépe poznat a odpočinout si někde na společném pobytu a tak se taky stalo. Povídání by mohlo být na mnoho stran, ale to by Vás nebavilo, takže jednoduše:

• mnoho dětí od pátku do neděle ponechaných v péči otců, babiček a Otce + mnoho osamocených manželů
• 24 maminek lačnících po povzbuzení, odpočinku a třeba i změně
• 2 holčičky a 1 chlapeček (nešlo ponechat v péči otců, ti nemají tu správnou šťávu)
• mnoho buchet a tuším hodně vyměněných receptů (to mně minulo)
• neskutečná nálož čerstvého vzduchu a hlavně laskavosti, porozumění, empatie, emocí všech druhů a taky slz (to mně neminulo)
• fakt hustě inspirativní přednášky – o mateřství, o laskavosti, něze i slabosti, z toho můžem čerpat na rok dopředu
• ranní modlitby a modlitby tancem, heč!
• čaje z úplně čerstvě natrhaných bylinek
• pohádka o kamenné palmě (gro: nemusíš se pod problémem zhroutit, příjmi ho a nauč se žít i s ním)
• nedělní mše a naše hudební aranžmá
• luxusní nedělní svíčková v restauraci
• výlet k pramenu vody a dlouhý výlet po kopcích a loukách, hloubka prostoru a Boží přítomnost (plus několik klíšťat)
• mnoho našich radostí se tam stalo většími a naopak ve světle jiných starostí se naše starosti zmenšily
• no a do mnoha maminek by se tam člověk zamiloval

Bylo nám tam spolu moc dobře. A zároveň jsme se s radostí a nadějí vracely domů.

Děkuji Ti, Pane. MK

 Tvořivá neděle na Čeladné

V neděli 16.10.2011 jsme se my větší děti, které už nechodíme do Hravého náboženství a musíme do školy, sešly spolu s našima mamkama ráno na mši v kostele v Kunčicích pod Ondřejníkem. Po mši svaté jsme se všichni vydali na faru na Čeladnou. Maminky uvařily čaj a my jsme připravovali kouzelné věci na pohádku O třech pírkách. Pak jsme si v ní všichni zahráli. A protože jsme už měli velký hlad, vyrazili jsme všichni na pořádný oběd do restaurace. Než nám číšník přinesl jídlo, zahráli jsme si každý se svou maminkou partičku pexesa. Až na jednu remízu jsme mamky porazili a dostali sladkou odměnu. Ale až po obědě – samozřejmě. Po návratu zpátky na faru jsme šli nachystat maminkám stopovačku. Vedli jsme je přes zahradu, kolem cesty až do potoka, kde si namočily prst u nohy. Maminky musely plnit různé záludné úkoly: tancovat jako víly, zpívat písničky, skládat poslepu různé věci a sbírat kamínky. Nakonec je čekala ukrytá odměna. Pak jsme se vrátili na faru a vyráběli jsme si přáníčka. Ještě do večeře jsme si pořádně zahráli na krásné víly a pak jsme už museli domů. A zítra zase do školy!

Terezka Pražáková

Duchovní cvičení pro maminky na Čeladné

Zářijový víkend pro maminky na Čeladné

Rok opět uplynul jako nic a opět jsme se setkaly na faře v Čeladné spolu s tetou Fany, abychom se trochu zastavily a nadechly se pro každodenní maminkovský život. Naším letošním tématem byla „Pokora a pýcha“, což je téma stále aktuální a živé.

Věnovaly jsme se zamyšlení, co je pokora a jak je důležitá pro náš zdravý růst, že pokora je základem ostatních ctností a že nebe bude patřit těm, kteří nejsou pyšní. Také že pokora má dvě roviny – pokoru hříšníka a pokoru dítěte Božího, která se projevuje v důvěře, svobodě a odvaze. Neméně zajímavé bylo si uvědomit, že snižování sebe a pohrdání sebou, vrtání se v hříších, neochota vidět a přijmout Boží dary a milosti atd. nemají s opravdovou pokorou nic společného. A jak se k pokoře přiblížit? Ne jinak než přes vztahy – k Bohu a druhým v modlitbě, četbě písma, eucharistii, utrpení…